Thomas More a jeho žena

středa 6. červenec 2011 08:03

Portrét Thomase Mora od Hanse Holbeina

Dnes vzpomínáme na Jana Husa. Ale 6. 7. (1535) byl popraven také jiný milovník pravdy, který se neobával nazývat pravými jmény nepravosti své doby. Thomas More. Ač z jiného prostředí, ač životní osudy diametrálně odlišné od Janových, spojovala tyto muže velká láska. Láska k Bohu, k pravdě a spravedlnosti. Jen velká láska vkládá do úst silná slova, která touží vrátit věci původním podstatám a stávají se nakonec vlastním ortelem smrti.

V jednom ze svých předchozích článků o Filipu Nerrim jsem se znímila o tom, že ještě v době svého nekatolictví (nikoli bezvěrectví) jsem si Thomase Mora velmi oblíbila.

Právník, přítel Jindřicha VIII., lord kancléř, který se postavil králi na odpor, když hájil nerozlučnost manželského svazku Kateřiny Aragonské a Jindřicha a nesouhlasil se sňatkem krále s dvorní dámou Annou Boleynovou. A především vyjádřil bytostný nesouhlas se zřízením nové anglikánské církve, které pro krále představovalo nikoli duchovní reformu, ale především způsob, jak obejít moc papežů (bránící mu v rozvodu), která z části nepochybně byla ryze světská a právem mnohými kritizovaná, ale zčásti znamenala garanci jednoty a soudržnosti a pro krále osobnost papeže zaručovala mravního arbitera ve smyslu, jsi sice král, ale přesto si nemůžeš dělat, co chceš, nad tebou stojí ještě jeden vyšší řád. S nadsázkou vzato, papež byl něco jako předseda představenstva, supervizor a tento princip sám o sobě alespoň trochu pomáhal korigovat jednání vládců monarchií a to bez ohledu na to, jací lidé papeži byli, čímž nechci samozřejmě snižovat zločiny či hříchy papežů, ale chci upomenout na funkčnost symbolu, který papež představoval a domnívám se, měl by představovat dodnes.

Svou věrnost církvi zaplatil More životem. Anna Boleynová ho poměrně brzy následovala, aby uvolnila místo Jane Seymorové, láska je zkrátka relativní záležitost, i když se kvůli ní ruší staré tradice a zřizují nové církve. V dnešní době, kdy pro mnohé je katolická církev symbolem všeho možného jen ne duchovnosti a mravního řádu si ani nedokážeme představit zmatek, který v Anglii nastal jen díky milostnému vrtochu Jindřicha VIII. Počínaje krutým pronásledováním a popravováním katolického duchovenstva a řeholnictva, konče hladomorem a bezprizorností mnohých prostých lidí, kteří byli odkázáni na řeholnictvu, které de facto zajišťovalo to, co bychom dnes nazvali sítí sociálních služeb, výchovu a vzdělávání sirotků, péči o nemocné v řeholních lazaretech, pracovní místa na řeholních polnostech nebo pastvinách.

V případě Mora se dá říci, že historie se opakuje. Jistě si teď mnohý vzpomene na nevěrného a velmi sebevědomého Jindřicha II. a na arcibiskupa z Canterbury Thomase Becketa, který za svou kritiku krále skončil podobně jako o několik století později Thomas More. Popraven.

Období před popravou, které More strávil v temném Toweru končící cestou na popraviště, jeho statečnost tváří v tvář smrti, které dokázal čelit nejen s odvahou, ale také humorem,  by bylo hodno samostatného článku. Rozhodně bych měla vzpomenout, že několik dní před popravou Thomase Mora byl popraven také jeho přítel kardinál John Fisher, který se neprávem ztrácí ve stínu Thomase.

Popravy Mora a Fishera byly přijaty v celé Evropě s velkou nelibostí ať z řad protestantů či katolíků. Mimo jiné hlubokou lítost vyjádřil například Erasmus Rotterdamský, který napsal, že More byl čistší než napadlý sníh.

Thomas More byl také spisovatel. Napsal slavnou knihu Utopia o dokonalé zemi. Název Utopia naznačuje, že autor si byl příliš dobře vědom toho, že ve světě zdejším dokonalá země nemůže nikdy existovat, protože cesta k nejkrásnějším ideálům je v lidské režii vždy lemována těmi nejstrašnějšími krutostmi a diktaturami.

Vždy jsem si Thomase představovala jako vzdělaného, moudrého, decentního, elegantního muže k němuž možná vzhlížela nejedna dvorní dáma.

Podstatou mého dnešního zamyšlení však není jen nabídnout heslovité informace o jeho životě, ale je také kratičkým rozjímáním nad jednou drobností z jeho života.

Každý má nějakou mouchu, jak se říká. A nejinak tomu bylo u Thomase Mora. Jeho akcie v mých očích klesly, když jsem četla o tom, že svou vlastní manželku pro drobný prohřešek tahal po soudech. Blázen. Puntičkář. Pedant. Udavač. Jak mohl lásku k zákonu povýšit nad lásku k milované ženě? Kdo miluje, tak hřích zakrývá pláštěm, aby ho skryl před zraky ostatních. Nevystavuje ho na oči druhým k ostudě své i celého svého blízkého okolí. Kdo miluje nestává se přece soudcem milovaného.

Dnes s odstupem několika let možná tomuto muži rozumím. Rozumím jeho lásce k spravedlnosti. Zakrýt nepravost (jednou či dvakrát) a zakrývat nepravost (dlouhodobě) není totiž totéž. A milovat neznamená z milovaného učinit modlu, které se budu klanět všem okolnostem navzdory.

Spravedlnost má dvě podoby tak jako vše v našem životě. Ráda bych si pomohla pohádkovou terminologií vše pochází buď z říše zla nebo z říše dobra, ale spíše to je o patologii a normalitě. Spravedlnost jako akt odplaty, kdy je zlý skutek pomstěn, spravedlnost, která spíše rozdmýchá nenávist a zlobu mezi lidmi. A spravedlnost jako láska k milosrdenství i dobru, které bráníme domáháním se spravedlnosti, kdy je řečeno dost tomu, kdo páchá nepravost. A to dost je řečeno nikoli s účelem mstít se, ale naopak bránit před zlem sebe, druhé a dokonce i viníka, protože jak si má člověk uvědomit, že nejedná správně, neslyší-li včas jasné dost, to nesmíš? Spravedlnost nemá být cestou pomsty, ale cestou napravení. Tedy když Thomas More předal svou ženu moci soudu, pak patrně nikoli proto, aby byla souzena, ale aby ji nabídl prostor, aby mohla prohlédnout svá selhání a aby se stala lepším člověkem. Určitě ho to stálo mnoho bolestného rozhodování, modliteb a možná i slz. A stát se lepším člověkem vždycky strašně bolí.

Monika Mochová

EVAEdo, jen pro pořádek:14:158.7.2011 14:15:47
NaďaInu, Edo,08:398.7.2011 8:39:01
EdaMilá Naďo23:027.7.2011 23:02:23
Michaela FreiováTomáš More měl20:397.7.2011 20:39:04
JB001Pozdě ale přece20:267.7.2011 20:26:53
NaďaEdo, prosim, prosim,20:007.7.2011 20:00:33
josef hejnaK vlastnímu tématu se už vyjadřovat nebudu.15:017.7.2011 15:01:33
TausretDoporučuji14:167.7.2011 14:16:39
monika mVítku, děkuji13:437.7.2011 13:43:45
monika mDěkuji za příspěvky,13:387.7.2011 13:38:32
Vít MachálekPane Bernarde,12:437.7.2011 12:43:35
vladimír bernardThomas More nechal také mnoho lidí upálit10:357.7.2011 10:35:09
NaďaJá jsem v tomhle22:496.7.2011 22:49:45
EVAAsi takhle:22:416.7.2011 22:41:43
la.mi(Michaela)I já posílám pozdrav ve sváteční den a díky10:476.7.2011 10:47:55
josef hejnaI já moc chválím.09:396.7.2011 9:39:54

Počet příspěvků: 22, poslední 8.7.2011 14:24:12 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Monika Mochová

Monika Mochová

O tom, co mě zrovna napadne...

Baví mě rodina, přátelé, historie, literatura, výtvarné umění, kultura duchaplná i zábavná, dobrý humor, vaření, turistika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.