Dvě podoby pokrytectví

čtvrtek 11. únor 2016 08:00

Popeleční středa letošní rok připadla na včerejší den. Včera si katolíci nechali na znamení pokání udělit popelec na čelo. Včerejší den byl dnem velkého půstu, kdy začíná postní doba období příprav na Velikonoce. Ráda bych se zamyslela o dvou podobách pokrytectví. Inspirovala mě popeleční pobožnost a kdysi dávno přečtená slova jednoho rabína, který se zamýšlel o tom, že to, co se někdy objektivně jeví jako ryzí pokrytectví, je ve skutečnosti nenaplněná touha lidské duše.

Proč pokrytectví? Protože pokání jako jedna z forem sebereflexe je možné teprve tehdy, když dokážeme vidět za hranice svého vlastního pokrytectví a vnímat zdánlivě malé bezvýznamné nuance v našem chování, které negativně ovlivňuje právě naše falešné sebepojetí.

Dovolím si malou mezináboženskou odbočku. Židé mají náboženský svátek Jom Kipur – Den smíření, což je den, kdy se lidé mají kát. Můj kamarád z Izraele, jehož bych charakterizovala stručně jako ateistického intelektuála, který si vážil každého nábožentví, což mu nebránilo si z každého lehce utahovat, mi jednou vyprávěl o tom, že na Jom Kipur se židé kají tak okázale, že v tento den obvykle bývá v Izraeli nejvíce dětských úrazů v roce, protože pro samé pokání nechávají rodiče dětem příliš mnoho volnosti. Rovněž mi vyprávěl, že kdysi odcestoval pracovně do Anglie a v Londýně sdílel byt s dvěmi palestinskými kolegy, kteří právě světili Ramadán (celodenní půst až do večerní modlitby, pokání rovněž žádoucí). Jeho kamarádi  po večerní modlitbě prý pořádali pravé lukulské hody, aby si vynahradili celodenní strádání. V obou případech kamarád jistě trochu přeháněl, ale pointa o náboženské přeexponovanosti zůstává.

I křesťané nejsou v tomto ohledu až tak výrazně pozadu. V toto období praskají zpovědnice ve švech a výlety do hlubin našeho temného nitra a snahy dojmout mírou našeho sebezpytování Pána Boha až k slzám jsou skutečně velehluboké a až na samou dřeň. Možná až tak na dřeň, že člověk si možná položí v určitém okamžiku otázku: „Na co si to vlastně hraji? Jaké divadýlko plné póz jsem se naučil ve svém životě hrát? Neztratil jsem v samém zaujetí svými životními rolemi i kus zdravého rozumu?"

Možná si nemusíme až tak dojemně byť obrazně sypat popel na hlavu, protože ten náš život není zase taková tragédie, nemusíme se stydět za žádné velké zločiny, jen za spoustu malých zbytečností a hloupých chyb, kterými si kazíme životy navzájem. Náš život není možná zrovna hitparáda, ale v rámci možností jej žijeme poctivě. A součástí pokání by měla být kromě sebelítosti snaha více žít tak, jak jsme se rozhodli a nechat žít druhé, jak se rozhodli oni, čili méně prudit a totéž mám ovšem právo očekávat z protistrany.

Ve včerejším čtení se četlo z evangelia svatého Marka (6.1-6.18). Budu-li velmi volně parafrázovat, dočteme se o tom, že se nemáme předvádět a hrát si na frajery. Nemáme vystavovat na odiv ani své dobré skutky ani naši zbožnost.

My se obecně předvádíme rádi. To má společné věřící člověk, agnostik i ateista, každý v rámci svého názorového okruhu a sociokulturního prostředí. Jinak se předvádí vzorný katolík v rámci farnosti a jinak mladý rebel, který touží být za každou cenu in, nicméně oba mohou být v rámci svého prostředí pro smích nebo naopak mohou být skutečně za borce, byť za borce v uvozovkách. Každý z nás si rád tu a tam hraje na lepšího než je. Každý se tu a tam předvádí, jaký je frajer. Umět se pochválit určitě není nic špatného, protože sebevědomý člověk napáchá méně škody než zakomplexovaný, ale chválit se na úkor druhých a vynášet své kvality do nebes, už špatné je. Je to nejen pokrytecké, ale i pyšné.

Pokrytec je člověk, který vystavuje na odiv něco, co vlastně nevychází z hlubin jeho bytosti a je to pouhé pozérství. To je první tvář pokrytectví. Ta, která nás může šokovat, iritovat, nebo docela dobře bavit, postavíme-li se tomu s humorem. Ta, kterou můžeme čas od času diagnostikovat i ve vlastním životě a měli bychom se s tím trochu poprat. Je třeba zmínit i skutečnost, že největší pokrytce nalezneme nezřídka mezi těmi, kteří vyhlásili domnělému pokrytectví všeho lidstva svatou válku.

Pak je druhá tvář pokrytectví, které vlastně ani pokrytectvím není, i když to jako pokrytectví vypadá. Je to ona výše zmíněná nenaplněná touha duše. Je to víra v hodnoty, které přesahují naši lidskou malost. Hodnoty, které mají konstantní a vlastně i obecnou platnost a hloubku a které patří všem, nejen těm, kteří se ohánějí bohy. Hodnoty, díky nimž a pro něž dokážeme vzhlížet za horizont našich vlastních životů a uchovat si schopnost snít, milovat a tvořit. Hodnoty, které nelze vtěsnat do náboženských, humanistických či politických ideologií, ač se o to tolik urputníků snažilo ze všech sil a výsledkem bylo, že pracné vydřené plody lidského ducha a práce zbořili jako domečky z karet. Hodnoty na nichž je závislé uchování civilizace a s jejichž devalvací civilizace upadá a kterým vděčíme za to, že si člověk tu a tam dokáže počínat kultivovaně. Hodnoty, které mohu bytostně a hluboce uznávat, i když nejsem s to je naplňovat způsobem, kterým bych si přál.

Například muž střídající partnerky může toužit po hluboké věrné lásce, ale nedokáže ovládnout sám sebe a své touhy, i když by tak rád. Šmelinář, kterého dohnaly okolnosti k nepoctivému jednání, nepochybuje o důležitosti slušného života, který by si sám přál žít, ale chybí mu vůle k sebenápravě, i když se tím trápí. Sobec, může věřit ve smysl altruismu, jenomže nedokáže překročit sebe sama a vyčítá si to skoro každý den. A ani jeden z nich není pokrytec, i když se na první pohled mohou jako pokrytci jevit.

Připustit, že mezi pokrytectvím coby pozérstvím a sebeklamem a mezi touhou po lepším světě limitovanou naší slabostí se nachází zásadní hranice, je velmi důležité, i když obě podoby se mohou v lidském životě prolínat. I ve schopnosti rozlišovat zdánlivě totožné skutky či postoje se nachází lidská tolerance. Nezraňovat a nesoudit i když vím, že se za světlem může nacházet velký kus temnoty.

Monika Mochová

monika m.Děkuji11:2312.2.2016 11:23:22
Balvín Sokrates Buh likvidov. idiotkamiPěkné.Chybí ale příčina degenerace civilizace.Proč se zamlčuje?08:1612.2.2016 8:16:13
EliškaMoniko, je dobře,00:4612.2.2016 0:46:19
Marek TrizuljakZuzko, v tom máte určitě pravdu13:5011.2.2016 13:50:18
matkaNo dobrá.12:5411.2.2016 12:54:20
ZuzkaPokrytectví,11:5611.2.2016 11:56:21
NULIMilá Moniko,11:4311.2.2016 11:43:00
SvatavaMoniko, trošku jsem se bála10:4311.2.2016 10:43:37
Marek TrizuljakMoniko, vítejte po opravdu dlouhé době09:2111.2.2016 9:21:06
Balvín Sokrates Buh likvidov.degenerantyPěkně jste to napsala.Chybí ale příčina degenerace civilizace.09:1511.2.2016 9:15:46
monika m.Děkuji08:5611.2.2016 8:56:17
Pavel KonzbulProsím opravte si.08:4711.2.2016 8:47:37

Počet příspěvků: 12, poslední 12.2.2016 11:23:22 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Monika Mochová

Monika Mochová

O tom, co mě zrovna napadne...

Baví mě rodina, přátelé, historie, literatura, výtvarné umění, kultura duchaplná i zábavná, dobrý humor, vaření, turistika

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.